Co jsou bioinformace, jak působí
Nejprve vysvětlení pojmu a přiblížení mechanizmu účinku

Bioinformace jsou složené frekvence elektromagnetického záření v infračervené až radiové oblasti (vlnové délky řádově od mikrometrů do metrů), které projevují biologické účinky působením na nejhojnější a pravděpodobně nejdůležitější sloučeninu živého organizmu, na vodu. Vždyť tělo obsahuje 60 až 90% vody. Voda poskytuje prostředí pro všechny chemické a biochemické reakce. Ve vodním prostředí se zformují molekuly bílkovin do optimální prostorové struktury, která jim umožňuje jejich správnou funkci. Na obrázku níže je ukázka modelu bílkoviny - jednoho z enzymů. V prostoru této molekuly jsou ukryta vazebná místa pro substrát a další aktivní místa, která vykonávají vlastní aktivitu enzymu (rozklad, syntézu, vazbu apod.). Změní-li se nepatrně mezimolekulární síly vodního prostředí například změnou teploty, změnou celkového obsahu solí, změnou poměru jednotlivých prvků, okamžitě se to projeví na prostorové struktuře enzymu a jeho aktivita se mění. Stejně tak mění mezimolekulární síly i absorbce zmíněného infračerveného záření složeného minimálně ze tří vlnových délek. Nejlepší je připodobnit tyto frekvence k frekvencím akustickým, k tónům. Jeden libovolný tón na vás nijak nepůsobí. Dva libovolné tóny jsou také bez účinku. Když slyšíme ale minimálně tři tóny, tak vnímáme akord. Ten na vás působí harmonicky anebo naopak velmi nepříjemně, disharmonicky. Analogicky i frekvence v uvedené infračervené oblasti musí být minimálně tři, aby měly nějaký účinek na živý organismus.
Další podobnost najdeme v oblasti viditelného světla tj. ve vlnových délkách od 400 do 740 nm. Povrch jakéhokoli předmětu má takovou vlastnost, že absorbuje celé spektrum viditelného záření, ale jen určité vlnové délky vrací zpět do prostoru, tak můžeme vnímat jeho specifickou barvu. Světlo rozkmitá molekuly povrchu předmětu tak, že emitují záření zpět, ale už jen v určitých vlnových délkách a tedy ve své specifické barvě závislé na chemickém složení povrchu. Obdobnou barvu najdeme i v infračervené oblasti. Vzhledem k tomu, že voda absorbuje z infračerveného záření většinu vlnových délek, je "barva" jakéhokoli materiálu v infračervené oblasti mnohem bohatší než v oblasti viditelného spektra. Každá chemická a také biochemická substance má svoji jedinečnou barvu v infračervené oblasti. Světlo je vnímáno zrakem, jak je vnímána infračervená oblast? Celkově je to tepelnými senzory, ale ve skutečnosti je tato oblast vnímána celým tělem.
Voda v těle absorbuje toto záření, mění se mezimolekulární síly a ovlivňuje biochemické pochody. Vnitřní receptory těla vnímají tento stav, a proto se projevuje podvědomá reakce na toto záření. Je prostě příjemné, nebo nepříjemné. Dokonce se tyto pocity projevují i v určitých oblastech těla. Proto například pes, který si vzal z celé sady koncentrátů pouze Renovet a lehl si na něj, skutečně Renovet potřeboval. Podvědomě vycítil, že na něho působí příznivě. Na stejném principu funguje i rezonanční test, kdy pomocí Supertroniku (přístroj na bázi EAV) najdeme snížené hodnoty na některých orgánech a zařazením vzorku preparátu detekujeme vzestup těchto hodnot, jestliže je preparát vhodný pro testovaného klienta nebo zvíře.

Jak ale působí bioinformace na živý organizmus? Nejdříve se musíme se podívat, jak působí toxiny na vodní prostředí. Jakákoli rozpustná chemická sloučenina je ve vodním prostředí obklopena molekulami vody. Voda je bipolární, tj. v místě kyslíku jsou dva záporné náboje, v místě vodíků jsou naopak dva náboje kladné. Molekula vody je tak polarizovaná, neboť kyslík vytváří s vodíky vazebný úhel 104,5 stupně. Proto je voda velice dobré polární rozpouštědlo. Ke kladnému iontu se orientují molekuly vody stranou kyslíku, k zápornému iontu pak kladnými vodíkovými atomy. Tím oddálí obě součásti původní molekuly a vytvoří vodní, hydratační obal. Tím zeslábly mezimolekulární síly, vytvořily se z atomů původní molekuly ionty, které se mohou vzájemně volně pohybovat. Tím se zároveň mohou uskutečnit jakékoli chemické a biochemické reakce, protože touto disociací (rozpuštěním) výrazně zeslábly vazebné energie. Jen pro představu, aby proběhla libovolná chemická reakce je nutné dodat enegii, která rozruší vazbu původní molekuly. Musíme vytvořit ionty roztavením, na což potřebujeme teplotu řádově stovek stupňů celsia. Když ale stejné chemické látky rozpustíme ve vodě, dochází k reakcím v běžných a dokonce i v minusových teplotách. Teď k toxinům. Vytváří tak silnou vazbu, že i molekuly vody přitahují mnohem větší silou k sobě. Tim vznikají velmi malé ionty s velmi silným povrchovým nábojem, které vytvoří trvalou vazbu na struktury buňky a naprosto je zablokují. Proto jsou toxické. Každá částice a tedy i ionty mají svoje elektromagnetické pole, které působí opačně, působí vlastně proti toxicitě. Pole se může osvobodit od své částice ve formě elektromagnetického záření vlnových délek charakteristických právě pro svou částici. A jsme opět zpět u první věty tohoto textu. Elektromagnetické záření, které rezonuje (tj. vlnové délky jsou celočíselnými násobky vlnových délek produkovaných částicí) se zářením biochemické reakce, způsobuje ovlivnění celé reakce. Nejčastěji se jedná o prostorové změny molekul enzymů, které tím postupně ztrácejí svoji aktivitu. Pomocí cíleného elektromagnetického záření se může dosáhnout obnovení 100% aktivity toxicky postižených enzymů. A to je ve stručnosti i vysvětlení mechanizmu účinku homeopatických remedií (CHMELAŘ,L. 1995).